Informace k akci 27

Historie STATKU „U SOBOTKŮ“

Statek čp. 11 (U sobotků)
Původní statek byl založen před více než 200 lety.
Z historických pramenů uvedených níže je zřejmé, že zde před více než 700 lety Přemyslovci trávili své volné chvíle plné radovánek během svých honů v blízkém okolí.
V padesátých letech minulého století byl statek tehdejším režimem dán do užívání JZD, kterému se
během několika let podařilo užíváním statek zdevastovat, tak že před rekonstrukcí v roce 1986 byla část statku určena k demolici. Ta se však nekonala a v roce 1986 začala postupná oprava, která trvá až dodnes. Jak tato rekonstrukce dopadla se můžete přijet podívat při jednom z uvedených koncertů
a nebo na těchto www stránkách. Ranč se nyní rozkládá na téměř 2 ha a při koncertním využití areál pojme více než 6000 lidí.

Historie Vletic

Obec Vletice leží v údolí u potoka Brziny a skoro půl km na jih od jeho soutoku se Svrchnicí. Osadou vede nová okresní silnice, spojující Chlumec s Krásnou Horou. Před výstavným statkem č.p. 11. („U Sobotků”) na křižovatce cest stojí zděná zvonička. Má vchod do špičky klenutý a nad ním letopočet 1885 s nápisem „Bohu a vlasti”. Z nízké a plechem pobité střechy vystupuje věžička jehlancová
s okny, dřevěnou mřížkou uzavřenými. Nahoře jsou po stránkách výběžky a okna téhož rázu jako dveře. Uvnitř je oltářík s mariánskými soškami a obrázky.

K osadě patří tři mlýny: Severně od Vletic Mlynářík nebo Mlýnec a Bláhův, zvaný podle dřívějšího majitele „U Mrázků”, jižně pak Hostovcův, čp. 13., zvaný „U Špalů”. Mlynář Hotovec postavil z vděčnosti, že se mu uzdravila dcera, u svého mlýna v tarase hezkou kapličku. Má vchod do špičky klenutý a nad ním letopočet 1928 s nápisem „Zdrávas Maria”.

Vletice i s mlýny mají 25 čísel se 123 obyvateli (roku 1920 - 24 čísel se 155 obyv., roku 1843 - 17 čísel se 134 obyv.). Je to osada prastará. Založil ji nejspíše již v 11. století zeman Vlet, z jehož rodu byli Vletici; tak se jmenovala zprvu i ves. Vletice patřily Vítkovcům z Prčice a připomínají se poprvé r. 1205. Tehdy daroval král Přemysl Otakar I. knížeti Slavkovi Týnčany, jež až do r. 1205 byly věnným statkem české královny. Když vyměřovali a koňmo objížděli hranice darovaného statku, byl mezi svědky též Jindřich Vítek z Prčice, seděním na Vleticích. Po druhé je zmínka o Vleticích r. 1220, kdy tu Vítek
z Prčice prodával klášteru milevskému ves Kojetín u Petrovic. O prodeji zachovala se v archivu orlickém listina, latinsky psaná; v ní je Vítek psán z Prčice (lat. Witco de Perchyc), ale na jeho pečeti čteme Vítek z Plankenberka (lat. Witco de Plankinberg).

Pro památku uvádíme doslovný překlad oné vzácné listiny, více než 700 let staré:
„Slova i skutky lidí pohřbívá starobilost časů, jestliže nebyly písmem neb vhodnými svědky potvrzeny. Nechť zvědí přítomní a poučí se potomci , že já Vítek z Prčic ves jménem Kojetín, kterou otec můj blahé paměti Vítek držel pokojně, i já držím, prodal jsem konventu Milevskému se vším příslušenstvím, totiž s lukami, lesy, poli, rybníky, s bezpečnými, předem ukázaným téže vesnice mezníky a pod týmž pokojem, pod nímž jí i předchůdci moji jsme drželi, k držení. Na potvrzení tedy prodeje, aby pro budoucnost od nikoho změněno býti nemohlo, své listiny o tom předem jmenovanému konventu jsem vydal pevností pečeti potvrzené. To ujednáno bylo ve Vleticích za přítomnosti těchto svědků: Přibislava z Víckovic, Vítka z klokot, Jindřicha z Nových Hradů (t.j. z Jindřichova Hradce), Budivoje, syna Záviše, s bratrem Vítkem, Nevhlasa, syna Radima, Budislava z Kovářova, Svatomíra z Němčic, Dalibora z Ratmířic, Bohuslava z Z...n (nečitelné), Voka a Zachariáše, synů Vítka, Víta, plebána z Přídolí, Sibota, Jana, syna Dobronia, Hvala, prefekta. Léta Vtělení Páně MCCXX (1220). (Opis originálu opatřil prčický farář Antonín Stropek od orlického archiváře dr. Františka Pekaře.)

Jistě je nápadné, že se na listině podepsalo tolik vládyků a že při prodeji není uvedeno, zač Vítek klášteru Kojetín podstoupil. Domníváme se, že buď to byl dar klášteru za spásu Vítkovy duše, nebo prodejní částka byla připomenuta později na jiné listině. Velký počet svědků vysvětlujeme si tím, že jmenovaní vládykové byli u Vítka nejspíše hosty při nějaké slavnostní příležitosti, snad o honě.

Později (někdy ve 14. stol.) Vletice i sousední Hostovnice přešly na rod Rožmberků, k němuž Vítek patřil příbuzenstvím, užívaje téhož erbu (pětilisté růže) jako Rožmberkové. Vok z Rožmberka odkázal je synům své sestry. potom byly majetkem kláštera milevského až do r. 1420, kdy husité učinili konec ohromnému statku klášternímu. Brzy po r. 1420 dostal Hostovnici rytíř Předbor z radešína od císaře Zikmunda za platné služby vojenské. V polovici 15. stol. staly se majiteli zaniklého statku klášterního a též Vletic a Hostovnice páni ze Švamberka, kteří zdobili svůj erb labutí a sídlili od r. 1575 na hradě Zvíkovu. k tomuto hradu patřily Vletice s hostovnicí do r. 1593, kdy byly odprodány k Obděnicům.
Při obděnickém statku zůstaly do r. 1609, načež náležely ke Skoupému a od r. 1642 již stále
ke Chlumci. (Sedláčkův „Místopisný slovník historický”).

V děkanské kronice sedlčanské je zaznamenáno, že dne 6. května 1800 zničil ve Vleticích oheň
4 statky a 1 chalupu a kromě jedné ženy uhořelo 12 kusů dobytka (4 koně a 8 krav).

Historie Krásné Hory

Krásná Hora byla založena na planině pod vrchem Strážník (522 m n.m.), který býval důležitým strážním místem na župní hranici (od 10. století velké župy kamýcké). Název města je odvozen od původní činnosti, dolování antimonu a zlata (červená krásná ruda - hora v původní slovanštině důl). Přídomek "nad Vltavou" byl zaveden v roce 1907, aby byla vyloučena záměna s dvěma dalšími stejně nazývanými obcemi v Čechách.

Přesné datum založení obce není známo, je však známo, že již počátkem 14.století se u Krásné Hory dolovalo zlato, z něhož král Jan Lucemburský dal razit zlaté mince. Osada však byla asi již dříve - asi koncem 13.století, kdy se zde těžilo zlato rýžováním. Doly u Krásné Hory a u Pomuk (nynějších Podmok) náležely České koruně a Krásná Hora je za krále Jana Lucemburského připomínána mezi horními městy v Čechách.

Město získalo řadu privilégií, které potvrdili další panovníci: Karel IV. (1351), Jiří z Poděbrad (1456), král Vladislav (1479) a posléze Ferdinand I. (1538).

Od poloviny 16. století nastaly pro Krásnou Horu důležité změny, které byly i počátkem postupného úpadku města. Od roku 1554 přestává být Krásná Hora královským městem, krásnohorští ztrácí vzácné výsady a práva a stávají se poddanými robotníky. Roku 1562 prodal Ferdinand I. zdejší doly Kryštofovi Silberovi, což mělo za následek úpadek dolů, zchudnutí města a celkový úpadek dovršila 30.letá válka. Krásná Hora měla pak celou řadu vlastníků.

Dolování ve 30.leté válce zcela zaniklo. Teprve na začátku 18.století se zahajují pokusy o nové dolování a to mezi roky 1700 až 1712. V roce 1839 byla založena šachta Václavka (v blízkosti Milešova), roku 1859 šachta Anna, v blízkosti šachty Václavka.
V roce 1867 byl objeven zlatonosný kyz na vrchu Strážníku. Prvním významnějším podnikatelem
v těžební činnosti byl Josef Vang z Kňovic, který koupil šachty Václavku a Annu a založil důl Kateřinu severozápadně od Krásné Hory v Jamném.

V roce 1871 byl nucen Vang všechny doly prodat Emanu Kittlovi z Prahy (otec Emy Destinové), který založil šachtu Jindřišku u Proudkovic (hloubka 285 m), Marii západně od Krásné Hory (hloubka 156 m), důl zvaný "Nová šachta" 700 m od dolu Marie (150 m), důl Otto v samotné Krásné Hoře (134 m)
a nejposledněji roku 1900 byl založen důl Puš asi 500 m východně od Krásné Hory. U dolů Jindřiška
a Marie byly vybudovány úpravny rudy.

Až do roku 1884 se těžil v okolí Krásné Hory pouze antimon, potom i zlato. Největšího rozkvětu dosáhly doly roku 1881, kdy zde bylo zaměstnáno 700 horníků a měsíčně se těžilo 1200 centů antimonu, 24 kg amalgamu a rýžovaného zlata, 25 centů kyzu, jenž obsahoval v každém centu
150 gramů zlata.

Charakteristickou siluetu Krásné Hory vytváří radnice s radniční věží a kostel sv.Mikuláše. Vznik kostela není přesně znám, pravděpodobně byl založen některým z opatů bílého řádu premonstránského v klášteře milevském, kterým Václav II. postoupil roku 1285 patronátní právo
v Kamýku i v Krásné Hoře. Kostel zde stál již před rokem 1350, kdy se připomíná mezi farními
kostely v děkanátu vltavském. Z městských památek je nutno připomenout opis privilegie krále Jana Lucemburského a vzácné originály výsaních listů Karla IV. z 11.ledna 1351, krále Jiřího z Poděbrad z 10.prosince 1456, krále Vladislava z roku 1479, krále Ferdinanda I. z roku 1538, privilegia císařovny Marie Terezie z roku 1744, císaře Josefa II. (1797) k odbývání výročních trhů. Listiny jsou uloženy v okresním archivu v Příbrami. Od roku 1789 má město obecní kroniku.

Kam na výlet cca do 15 km od Vletic: